Johnny Dočkal

Dlouhá pomlka

C Cmaj7 Fmaj7

Dlouhá pomlka zní a s ní

Am G

se vzduchem šíří napětí

C Cmaj7 Fmaj7

Vlivem nevinných lží a pří

Am G

se naše pouto rozpadá

Gm7 A11

Láska v poklidu sní a snad se jí stýská

D7

možná že na lepší časy se blýská

Gm7 A11

možná že nějaký smysl to mělo

D7

jen aby to už odeznělo

Gmaj7 Cm7

Kam jít snad každý ví a sníh

Dm7 D#

se snáší do mých šlépějí

Gmaj7 Cm7

Jdem do výběhů lvích a smích

Dm7 D#

odvahu nám dodává

D#maj7 D7

Láska pokrytá rzí někde ve sklepě leží

A11 D7 Gmaj7

kolem nás každý den šedivě běží

Gmaj7 A11

možná že jednou zas dočká se léta

D7

snad zase spatří světlo světa

Gmaj7 Cm7

Dlouhá pomlká zní (a s ní)

Dm7 D#

(se vzduchem šíří napětí)

Gmaj7 Cm7

Dlouhá pomlká zní (vlivem nevinných lží)

Dm7 D#

(se naše pouto rozpadá)

Gmaj7

Dlouhá pomlká zní A11 = Am na 3. pražci

Matematická

intro:

3x Asus4 Dmaj7 D6/A D/A

1x Asus4 Dmaj7

Asus4 Dmaj7

Proč se já ve vztazích a v ženách vždycky přepočítám

Asus4 Dmaj7

však pro svou neschopnost sčítat jim nic nevyčítám

Gmaj7 Em F#m B7

už od těch dob co jsem kdysi potil u tabule

Em7 Asus4 D*

se moje znalosti žen limitně blíží nule

Radu hledám proto učebnici otevírám

nechápavě na rovnice nerovnice zírám

proč se moje snahy hroutí jako zrezlé staré lešení

rovnice já a ženy nemá totiž řešení

Dm7 G7sus4 G7

tančím v doprovodu algorytmů

Cmaj7 Am7

snad se první doby jednou chytnu

Dm7 G7sus4 G7

stále to pro mě není pochopitelný

Cmaj7 Am7

asi už zůstanu už navždy nesčitatelný

Dm7 A7sus4 A7

asi už budu navždy nesčitatelný

3x Asus4 Dmaj7 D6/A D/A

1x Asus4 Dmaj7

s odhodláním se snad časem jednou dopočítám

proč za ženama do malerů pořád hlavou lítám

můj celý život je jak sinusoida rozvlněná

a každý vrchol má vždy na svědomí ňáka žena

Nenarušujte mou nerovnováhu

Nenarušujte mou nerovnováhu
Někdy se mi zdá
Že kolem mě jsou jenom lidi co to mají v hlavě srovnaný
Aspoň tak to vypadá
Když vnucují mi náhledy do svých ideálních životů

A tak mě napadá
Že si málokdo chce přiznat, že ostatním tiše závidí
A jak jsem na tom já?
Už nekoukám se kolem a svůj zrak směřuji před sebe

Vrhám se ve smyku na šikmou dráhu
Nenarušujte mou nerovnováhu
Jsem v pohodě, jsem nad věcí, přijdu na to sám
I za cenu toho že se hrozně rozsekám

Nechte si svý rozumy, nechte si svý rady
Já si zvykám řešit situace bez přípravy
Až budu starej a zkušenej a všechno budu znát
Nedělám si iluze že o mý rady bude někdo stát

Někdy se mi zdá
Že kolem mě jsou jenom lidi co vědí určitě co dělají
Aspoň tak to vypadá
Budují své kariéry a profesní životy

A tak mě napadá
Že si málokdo chce přiznat, že je nahraditelný
A jak jsem na tom já?
Jsem rád že mám co do huby a nekoukám do cizích talířů

Nechte mi své divnosti, jsem přece v právu
Tak nenarušujte moji nerovnováhu
Jsem v pohodě, jsem nad věcí, přijdu na to sám
I za cenu toho že se hrozně rozsekám

Nechte si svý rozumy, nechte si svý rady
Já si zvykám řešit situace bez přípravy
Až budu starej a zkušenej a všechno budu znát
Nedělám si iluze že o mý rady někdo bude stát

červen 2019

On hledá ji

Jmenuji se Jan, je mi dvacet pět, jsem celkem pohledný

Jsem zrovna sám, jsem však společenský charakterní důsledný

Mám na Smíchově malý byt a vyřešenou minulost

Jsem skvělý milenec a kvalitního sexu není nikdy dost

Teď nejsem zadaný však ve všech směrech nadaný a tvořivý

Jsem dobře zajistěný, úsporný, pojištěný, spořivý

Jsem soběstačný avšak ve dvou se to přeci jenom táhne líp

Tak hledám slečnu co je schopná napsat inzerát bez gramatických chyb

ref.:

F G Cmaj7 Am7

A tak inzeruji, hledám, pátrám, sítí se prodírám

F G Cmaj7 Am7

Z tisíce nabízených možností pečlivě vybírám

F G Em Am7

Stále inzeruji, hledám, pátrám, a lásku poptávám

F G C

Snad najdu ženu co vyhovuje veškerým představám

Přes celou noc do svítání hledám které svoje srdce dát

Jestli má míry dvakrát devadesát a v pasu šedesát

Jestli má aspoň jeden titul a je z bohatý rodiny

A každej den mi bude do roboty připravovat svačiny

Zda bude kulturní a sečtělá a budem si tak mít co říct

A pak mě s chlapy do hospody nechá bez cavyků odejít

Já zkrátka potřebuju ženu která dovede číst myšlenky

A bude tolerovat že mám občas úlety a mileneky

ref.

Úkolové blues

První letní den o sobě dává znát
Vyrazil bych s kamarády s mičudou si začutat
Na hřiště se schází kluci z širokého okolí
A vy tu po mě chcete nějaký .... domácí úkoly!

chorus:
Tužku žmoulám, koukám na svět venku
Dám si pauzu půjdu do kuchyně pro sušenku
Hledám únik, kde se dá
Kdopak za mě úkol dodělá

Víly věnce vijí, děti křičí, štěkot psí
Ženy, růže, písně na rtech, v paprscích se koupají
A já jenom přemýšlím které tam dát "I"
Protože nemůžu nikam, dokud nebudu mít úkoly!

chorus:
Tužku žmoulám, koukám na svět venku
Třeba se mi zdaří zfalšovat si omluvenku
Hledám únik, kde se dá
Kdopak za mě úkol odevzdá

Hlava se mi hroutí, venku slunce zapadá
O tom že se proháním na kole se mi zdá
Zatímco tu dřímám, mouchy na mě sedají
A i ve snu mě teď straší moje zatracený úkoly!

únor 2019

Balada starého komedianta

Stále hledám svoji parketu
Na které bych mohl pevně stát
Hledal jsem dlouho, ale není tu
A já už si na kašpara nechci hrát

Přemýšlím...
co bych mohl předvést nebo ukázat
Abych přitom nebyl jenom k smíchu
Aby mě lidé začli vážně brát
A chtěli mě poslouchat v naprostém tichu

Daného cejchu se však člověk nezbaví
A lid čeká, že dál šaška budu hrát
Tento lidský neduh jen tak nespraví
Jeden šašek, kterému přestanou se smát

Člověku nezbývá, než s nadhledem to brát
A smířit se s tím, jak to chodí
Až na mě jednou budou vzpomínat
Snad úsměv vzpomínku doprovodí

Balada námořníka (Oněginská strofa)

Já posvátnou bázeň cítím
Když uctívám svatého Nikotina
Ať již pod nebem šitým
či nad sklenkou mešního vína

A když modlitbu prokládám pitím
Ve mne rozlévá se pocit slastný
Jsem otrokem a přec tak šťastný
A posvátnou bázeň cítím

Však obrátit mou víru svět chce
A denně plýtvají slovy nad tím
Že vybral jsem k vyznání špatného světce
Však modlitby konám tak náhle a lehce
A posvátnou bázeň cítím

Chlap - vrah

přišel chlap
dámu ved
jiný chlap
dámu sved

první chlap
tasil zbraň
druhý chlap
zařval naň
rozum měj
dej to pryč
břímě jest
vlastní chtíč

mužův chtíč
k dobru jest
avšak ne
drzá lest

první chlap
pistol zved
druhý chlap
trochu zbled
první chlap
výstřel pad
druhý chlap
na zem pad

podlý čin
smilstvo jest
k vraždě však
nesmí vést

že byl chlap
příliš hrd
přiřkl mu
soudce smrt
tak se chlap
psancem stal
v cizí zem
domov zval
v ústraní
život ved
třetí chlap
dámu sved

Moje báseň

Mozek se svíjí
můzy mě míjí
asi někde sedí a pijí
a jak tam sedí
do piva hledí
určitě vědí
jak básničkou dál
a co bych za to dal
k můzám přisednout
a půllitr zvednout
a konečně přijít
jak s frázemi vyjít
ať daktyl i trochej správně se spojí
a dodají rytmus básničce mojí
a snad báseň obstojí
až se připomínky začnou snášet
a kritik řeči pronášet
a já budu v klidu
páč je mi to šumák
až skončí ty kecy
jim rozbiju čumák

Slon Ferda

Ferda - to byl velký slon
a také znalec porcelánu
Jednoho dne se odhodlal k odvážnému plánu
Že chytrým slonem Ferda byl
a obchodního ducha měl
On obchůdek si založil
a porcelán tam vystavěl

Leč nebyl zrovna obratný
A sotva zboží vystavil
Měl škody přímo závratný
Jen co se dvakrát otočil

Ferda si nakonec s povzdechem naříkal
že porcelán nebude tím pravým snem
Za týden nato však nanovo podnikal
Otevřel obchůdek s broušeným sklem

Sonet o lásce

Jak lesní víla jsi, má milá
Tvá krása srdci lahodí
Mne jedním pohledem jsi omámila
A teď mé srdce marodí

Tvé útlé boky, dlouhé vlasy
Jsou špičkou ve svém oboru
Však v řeči tvé se nedohledám krásy
A srdce mé je v rozporu

To jazyk tvůj a hlava hloupá
Tu velkou krásu poničí
Tak buď na slova raděj skoupá

Jen jednou větou opičí
To stačí aby zachvátila zhouba
Náš sladký román jepičí

Sonet o lásce

Jak lesní víla jsi, má milá
Tvá krása srdci lahodí
Mne jedním pohledem jsi omámila
A teď mé srdce marodí

Tvé útlé boky, dlouhé vlasy
Jsou špičkou ve svém oboru
Však v řeči tvé se nedohledám krásy
A srdce mé je v rozporu

To jazyk tvůj a hlava hloupá
Tu velkou krásu poničí
Tak buď na slova raděj skoupá

Jen jednou větou opičí
To stačí aby zachvátila zhouba
Náš sladký román jepičí

Vlak

V dáli se zvedá sloup šedivého dýmu.
Je slyšet vysoké hvízdání parní píšťaly.
Přibližuje se zvuk pravidelného oddychování parních válců.
Zem se začíná chvět a zvuk pracujícího soukolí nabírá na intenzitě.
Píšťala se ostře zařezává do ušních bubínků.
Náhle všechno hřmí, listí a prach zvedl silný poryv větru.
Člověk musí v oblaku prachu přimhouřit oči,
takže se obraz ohromného stroje mění na rozmazanou šmouhu.
Ale i přes rozmlžené oči vnímá člověk stroj
jako stádo mechanických slonů, co rozčileně útočí na vetřelce.
A najednou se to vše přežene.
Vítr ustane, listí prach a listí usedá, člověk si mne oči.
Než opět zaostří, vidí jen dvě červená vzdalující se světla.
V dáli se zvedá sloup šedivého mraku.